Tak jako květ

Recenze

JAROSLAV HUTKA / TAK JAKO KVĚT

Dosud nevydané nahrávky byly pořízeny v únoru 1985 ve studiích Svobodné Evropy v Mnichově. Natáčení inicioval a role hudebního režiséra se ujal Karel Kryl, tehdejší zaměstnanec stanice. Komplikované souvislosti vzniku kolekce i složitý osud pásků Hutka podrobně popisuje v obsáhlém bookletu. Celkem logicky byly zaznamenány většinou poeticky vyhrocené písně jako Ve vězení StB. Zrovna tahle skladba je spíš taková hořká legrace, jinak ale Hutka často míval sklony sepisovat obsáhlé politické traktáty a vydávat je za písničky - třeba Píseň o míru nebo Nizozemí. Místy víc propadal moralizováni v míře větší než snesitelné - třeba ve skladbě Lidi, postavené jako dialog burcujícího barda a tupého obyvatelstva. Hutkovu znechucení poměry se samozřejmě nelze divit, jeho sarkasmus je někdy také velmi trefný, třeba v písni Studentské koleje. Interpretačně byl Hutka ve slušné formě, některé ze zařazených písní jsou skutečně dobré a zároveň málo známé (Mistře Jene), a tak album přece jen patři k lepší části jeho diskografie.

Jaroslav Riedel

Rock & pop, 2012, roč. 23, č. 5, s. 58

Jaroslav Riedel

Recenze

ADVENT S VŮNÍ ŠAFRÁNU

Štědrá předvánoční nadílka a zpráva o jednom dobrém vkusu

Letošní vánoční trh nabízí kromě obvyklé záplavy popových příšerností také několik lahůdek z kuchyně nejlepších českých písničkářů. Hutka, Merta, Kryl a další se díky archivním záznamům opět scházejí na pomyslném „koncertě pro všechny slušný lidi“.

Vladimír Merta, jenž má nejen právo řadit se mezi opravdové „básníky s kytarou“, ale také má statut jednoho z nejlepších folk-bluesových instrumentalistů, se v poslední době dočkal satisfakce i co do množství vydaných nosičů. Po řadě hubených let konečně spatřily světlo světa projekty, které musel dotáhnout do konce už kvůli svým věrným fandům. Od chvíle, kdy se skupinou ETC... natočil nové studiové album Ponorná řeka, uplynulo teprve pár měsíců, a už je tu další podstatná nálož Mertovy poetiky - tentokrát obohacená o uhrančivý zvuk houslí klasika tuzemského bigbítu Jana Hrubého.

Na dvojalbu Včerejší vydání je nahrávka společného koncertu těchto dvou samorostů, který se uskutečnil někdy před pětatřiceti lety v Gottwaldově čili Zlíně, dána do kontrastu se současným záznamem vystoupení Merty a Hrubého na zámku v Dobřichovicích. Písničkář v roce 2011 už, pravda, nehraje tak rychle jako zamlada, kdy si vyloženě vychutnával „cigánský drajv“ skladby K pětadvaceti nebo zurčící riff donovanovské melodie Chtít chytit vítr. Díky zestárlému hlasu však získal charisma, bez nějž by kupříkladu krásná balada Intuice ženy nebyla ani poloviční.

Z trochu jiného soudku je poezie obsažená na dalším dvojalbu, pojmenovaném po sbírce Josefa Hory Struny ve větru. Vladimír Merta a zhudebňování básníků, to jde dohromady mnohem lépe než třeba u Vladimíra Veita, ačkoliv jejich přístup je vlastně podobný. Jenomže Mertova hudební imaginace a schopnost improvizace zřejmě dokáže zahladit to, co veitovská strohost pouze bolestně vypíchne: totiž fakt, že jde - alespoň z vnějšího pohledu - o víceméně nahodilou záležitost, okamžitý melodický nápad. Vladimír Merta v průvodním slovu doslova říká, že si v tom šedivém období normalizace přezpíval „jednou dvakrát první verše básně, pustil revoxe a napodruhé přímo nahrál celou báseň“. Výsledek po sobě zásadně nekontroloval - příprava tohoto CD pro něj tudíž mohla být docela dobrodružným návratem v čase.

Ztracené klenoty

Do kontextu celé silné generace českých písničkářů, vycházejících z uvolněné atmosféry šedesátých let, se Merta dostává na dvoudiskové reedici archivních nahrávek volného sdružení Šafrán, v němž vedle něj působili především Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák, Dáša Voňková a jako jakýsi odlehčující protipól i nenapodobitelný Petr Lutka. Právě tato pětice byla zachycena na kultovním albu, jehož dvacetitisícový náklad putoval roku 1977 do stoupy. Nebýt Jiřího Pallase, který se tehdy ve skladu Supraphonu vydával za Třešňáka a dostal autorský exemplář, nebylo by dnes co vydávat. Prvního vzkříšení se sice deska dočkala už po listopadu 1989, nyní však poprvé vychází tak, jak ji tvůrci zamýšleli. Na bonusovém CD pak najdeme všechny ostatní dochované nahrávky Šafránu, například Mertův singl s písněmi Písmenková láska a Zem voní dřevem, který zbyl z jeho druhého, samozřejmě nevydaného, a navíc zničeného alba.

Za poklad přinejmenším stejné, ne-li větší ceny lze považovat CD Jaroslava Hutky Tak jako květ, sestavené z nahrávek, které někdejší fenomén českého folku pořídil během dvou dnů v únoru 1985 v mnichovském studiu Svobodné Evropy. Natáčení inicioval Karel Kryl, jenž zde tenkrát pracoval jako sportovní redaktor.

O atmosféře plné kompromisů píše Hutka dost tvrdě: „Pak jsem vestibulem prošel ke kukani z neprůstřelného skla, kde seděl mladý muž, který vypadal stejně jako hoši z Bartolomějský. Vypadal prostě dobře. Na celém světě dělá toto povolání jeden typ lidí, kteří vždycky vypadají dobře.“ Faktem zůstává, že jde v podstatě o jediné profesionální záznamy Hutkovy produkce z dob jeho exilu. Zachovaly se opět díky Krylovi, který je vzal při stěhování rádia z Německa do Čech k sobě a uchránil je tak před likvidací.

A Karel Kryl je také protagonistou DVD Koncerty 1989/1990, které mapuje jeho první rok po návratu domů do vlasti. Zdánlivě zastaralé dokumenty vypovídají mnoho nejen o tehdejší době, ale svým způsobem i o dnešku. Příznačný je už začátek v podobě archivní perličky: pookupačního pořadu Jizvy, jiskry, jistoty z jara 1969. Píseň Morituri te salutant doprovázejí záběry z výstavy věnované politickému plakátu, kde čteme výmluvná hesla jako „Každé století má svůj středověk“... Divák se postupně projde pamětí díky záznamům Krylových vystoupení na Koncertě pro všechny slušný lidi, v Televizním klubu mladých či na Vysoké škole zemědělské. Nejpůsobivější je ale pohled na tisíce návštěvníků jeho ostravského koncertu, kteří mu doslova visí na rtech a dovedou za něj odzpívat každý text. Zpěvák má co dělat, aby se ovládl; do publika však přesto hledí přímo, ani na okamžik neuhne. Mezi ním a ostatními není ani malá skulinka - poselství putuje přímo z jedné mysli do druhé. Neexistuje lepší příklad Krylova mistrovství: takhle vypadá král písničkářů.

Michal Bystrov

Lidové noviny, 19. prosince 2011, s. 22

Michal Bystrov